O mně
O mně

O mně

Ahoj, já jsem Karolína. Normální městská holka s duší outdooračky, zkrátka a dobře obyčejná holka, která nevydrží delší dobu na jednou místě 😊. Často vedu dlouhé spory, zda si vzít lodičky a kabelku nebo pohorky a batoh … Co mi však nikdy nechybí je moje červená deka, radost z každé chvíle, cestovatelský deník, amulet Buddhy (od mamky) a lak na nehty.

Ve svém volném čase pořád něco vařím, peču, vymýšlím a zpívám (moc mi to nejde, ale mě to prostě baví), možná i proto často slýchávám „zpíváš pěkně, ale dlouho“ a nebo „co je to tady (v kuchyni) zase za spoušť“.

V neposlední řade se řídím krédem od Roberta Fulghuma z knížky (vše co potřebuji potřebuji doopravdy znát, jsem se naučil v mateřské školce) …. „Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a tancuj a hraj si a pracuj„..

2018

Nový Zéland, Thajsko, Kambodža a východní pobřeží USA

2017

Egypt, Šanghaj, Nový Zéland a Vanuatu

2016

Jihoafrická republika, Barcelóna, USA (Florida), Singapore, Malajsie a Bali

2015

Srí Lanka a Řím

2014

Thajsko

2013

Anglie

Příběh červené deky, aneb jak to všechno začalo

Je právě poslední listopadový den v roce 2005 a já jako malá desetiletá slečna dychtivě sedím u okna a netrpělivě vyhlížím své rodiče, vracející se z dovolené v Thajsku.

Atmosféra houstne, kde jenom jsou (už tady měli deset minut být) … V tom se otevírají dveře, máme je zpátky doma, jupíííí (to vám bylo radosti). Teď však přichází na řadu nejpodstatnější otázka: „Co nám asi tak dovezli?“ … Do teďka mám na paměti, že já i má sestra jsme dostaly krásné barevné šaty od Walta Disneyho.

Zvědavé a oblečené v nových šatech (jak jinak) pobíháme kolem rodičů a pomáháme vybalovat všechny věci. V tom mé oči upoutá (jako magnet) malá červená deka, kterou mamka dostala v letadle. Ještě ten den jsem s touhle dekou spala (neptejte se proč) možná protože voněla po rodičích, ale já fakt nevím… … Nicméně tahle (obyčejná) deka se stala pro mě něco jako berlička, takový kousek domova v tom velkém světě dobrodružství. Ať jsem jela na soustředí, ať jsem se stěhovala do Prahy nebo ať jsem dělala au pair v Anglii. Když mi byla zima, když mi tekly slzy jako hrachy, když jsem se radovala, takhle (neobyčejná) deka (i po stopech vyprání) stále voní domovem 😊.

A i teď zabalená do své červené deky (i po dalších dvanácti letech cestování) píši tento příběh na letišti v Šanghaji. Ano, máte pravdu … Mohla bych si koupit novou, mohla bych ji vyměnit, ale já NECHCI. Tahle červená deka bude semnou cestovat už napořád (neptejte se proč, ale já to vím).