SKORO JAKO DOMA ...
18.09.2017

SKORO JAKO DOMA ...

Mám tady „NOVOZÉLANDSKOU“ babičku i dědu a cítím se skoro jako DOMA

Nedávno jsem vám pověděla (sdílela) svůj „šílený“ nápad s otevřením stánku. Dnes vám povím o svých náhradních „novozélandských“ prarodičích (Miládce a Lubošovi), kteří mi hodně pomohli a předali velmi cenné informace nejen jako zkušení rybáři stánkařských vod (a za to jim patří velké DÍK).

Právě tehdy když jsem byla v koncích (na každém úřadě říkali něco jiného). Když jsem těm anglickým legislativám nerozuměla ani čárku (ne, že bych českým rozuměla více) … Právě tehdy jsem potřebovala najít někoho, kdo už stánky na marketech delší dobu provozuje, je ochotný mi poradit a k tomu ideálně mluví česky….

Zdálo se to jako nadlidský úkol, já však takové lidi našla (Miládku a Luboše). Babičku a dědu, kteří již dvacet pět let provozují stánek na různých marketech v okolí Christchurch. Tito dva lidí mi předali nejen své stánkařské zkušenosti, ale také své životní příběhy. A od té doby … jsme pravidelně v kontaktu (minimálně jednou za týden si zavoláme, pošleme fotky a příští týden se dokonce chystám znovu na návštěvu). Co více si přát 

A co vlastně budu v tom stánku prodávat? … O tom zase příště 
#babiadedananovemzelandu #zijsvujsen #skorojakodoma#dekujizapomoc #cosipratvic #stáneknazélandu #kdyjindykdyžneteď