Když si myslíš, že ... aneb první den v Šanghaji
23.08.2017

Když si myslíš, že ... aneb první den v Šanghaji

Když si myslíš, že krosnou sis to všechno vybrala a nic dalšího už se nemůže stát … Ale ono to teprve začíná#zážitekkamsepodivas #Čínaplnadobrodruzstvi #konecteprvezacatek #nudazakazaneslovo

Tak tedy hurá pro sim kartu (přesněji pro internetové data)… Stánek nacházím rychle, po pár minutách mám sim kartu i data, ale přichází studená sprcha a panika … Věděli jste, že v Číně nefunguje nic od googlu, také ani facebook, instagram, apod… Co budu teď dělat? Jak se podívám do mapy? Jak najdu ubytování? Jak dám vědět domů, že žiju? … Podobné otázky probíhaly mou hlavou, nicméně šťastně to dopadlo na informacích mi slečna poradila cestu a já se tak vydala vstříct šanghajskému velkoměstu. Tak dobře, nemám internet, mám však pusu. Mám špinavé a mokré věci, však mám pračku a sluníčko.

Teď už to bude všechno oka, říkala jsem si… Co myslíš ty? Po hodinové jízde taxíkem a malém bloudění přicházím k ubytování (to, které jsem si ještě narychlo bukovala ve Vídni na letišti)…. Světe div se, nikde nic … Žádný hotel, žádná recepce, prostě NIC. Já se jen tak nevzdávám … Volám na telefonní číslo, daného hotelu a bingo, dovolala jsem se. Paní však na druhé straně telefonu, uměla pouze tři slovíčka anglicky (yes, no, thank you) …

No nic, co teď? (V tuhle chvíli už moje záda řvou bolestí a volají SOS, přeci jen 30 kilo je 30 kilo)… Plán je jasný, musím najít veřejné wifi a nový hotel. V tom moje oko zamířilo jasný cíl s názvem Starbucks. Po dvou hodinách (co se mi nejde připojit, co ukecávám mladou slečnu o její wifi, co vypiju dva ledové čaje a co moje záda odpočívají) mám konečně nový hotel, jupíííí. Teď už jenom stačí dopravit se tam, ubytovat se a spát.

P.S. Konec dobrý, všechno dobré … Dobré ráno do ČR